Obsah fóra OSTROSTŘELCI KORUNY ČESKÉ OSTROSTŘELCI KORUNY ČESKÉ
Věnováno sborům a veřejnosti
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 

Prostějov

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra OSTROSTŘELCI KORUNY ČESKÉ -> Drbárna
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Kurt
Site Admin


Založen: 27.3.2007
Příspěvky: 154
Bydliště: Březenec 232 Jirkov 431 11

PříspěvekZaslal: po květen 07, 2007 8:28 pm    Předmět: Prostějov Citovat

Kdo jsou ti střelci? - poznámka na okraj výstavy Dobrá trefa

Michaela Kokojanová

Prostějovští ostrostřelci se zpravidla shromáždili v Německém domě na Vápenici, obkroužili historické jádro a velkým obloukem přes Plumlovskou ulici docházeli ke svému výše zmíněnému objektu. Čeští střelci se scházeli buď v Národním, Národně socialistickém či Živnostenském domě, ale také v restauraci nadšeného střelce pana Alberta Šindlera na Místním nádraží, v sále pana Kořalky na Poděbradově náměstí, v hotelu Haná pana Jar. Vysloužila, u Dopitů (dnes Partyzánská ul. č. 9), v Litovelské pivnici u Havlíčků (dnes Masarykovo nám. 31). Cílem jejich pochodů býval Akciový pivovar ve Vrahovicích, zahrada hostince pana Rozsypala v Krasicích, od roku 1926 též nově zbudovaná flobertková střelnice v objektu firmy Betonia (Pod Kosířem 47).

Ke všem oficiálním střeleckým podnikům bývaly tradičně zvány široké vrstvy obyvatelstva a pozvání s chutí přijímaly - vždyť bylo na co se dívat a čím se bavit. Nejen tradiční, i moderní spolky ctily efektní starobylé rituály a podle momentálních možností a inspirace je dále přetvářely a rozvíjely. Kromě toho každé slavnostní setkání vedle soutěže ve střelbě (a střílet mohli při splnění předem určených podmínek též příchozí) poskytovalo mnohou další podívanou a zpravidla možnost aktivního zapojení doslova pro celou rodinu: praktické předvádění moderních zbraní, veřejné skupinové tělocvičné produkce, divadelní představení, zábavní atrakce, koncerty, ohňostroje, taneční zábavy. Například Zahradní slavnost v Akciovém pivovaře v roce 1923 po ranních závodech a rozdílení cen nabídla odpoledne koncert vojenské hudby pěšího pluku č. 27, "zábavnou střelbu do terčů pro všechny občany i dámy", večer pak "střílení raket osvětlovacích" a pozvání na taneční parket. Součástí Slavnostního rozvinutí střeleckého praporu Jednoty československých střelců v Prostějově roku 1926 (u této příležitosti střelci vydali kromě několika propagačních tiskovin též dvě pohlednice představující rub a líc praporu navrženého profesorem Antonínem Kameníkem) byly vedle slavnostních proslovů vysoce postavených osobností, skládání střeleckých slibů, defilé a pochodu městem též koncert vojenské hudby na náměstí, slavnostní hudební akademie v divadle a velká zahradní veselice v zahradě Akciového pivovaru slibující řadu nových atrakcí - střelnici, hypodrom, kolo štěstí, lanovou dráhu - a samozřejmě též k občerstvení, na závěr opět tanec.

Kdo jsou ti střelci? - poznámka na okraj výstavy Dobrá trefa

Michaela Kokojanová

Další podkapitolu "hodnou" zájmu P. T. obecenstva nadepisovala pikantérie ohnivých rozmíšek uvnitř spolků i mezi nimi. Rozmíšek motivovaných jak napjatou národnostně politickou situací, tak osobní nevraživostí, zejména mezi ctižádostivými a sebevědomými funkcionáři. A také bující "schlomperei", nectnost tak lidská...

Od roku 1938 střelce postihla několikerá vlna perzekuce. Výjimečná reprezentativní tradice byla přerušena a nakonec zrušena. Pamětníci bývalé slávy nenávratně odcházeli, dál plynula voda zapomnění... Střelectví se omezilo na roli sportovní - jako většina sportovních odvětví poutá hrstku skalních vyznavačů, větší pozornost dokáže vzbudit snad jen olympijský vítěz. Po roce 1989 se zájemci o vojenskou historii pokoušejí vzkřísit i tuto oblast ozbrojovacích tradic, ale Prostějov jejich snahy zatím míjejí.

A tak snad ani není divu, že i tehdy, když současník v návalu dalších informací zaregistruje titul výstavy "Dobrá trefa", byť doplněný podtitulem "Z historie střeleckých spolků na Moravě a ve Slezsku", žádná asociace budící zájem, ho nenapadne.

Dovolíme si tedy laskavému čtenáři následujícími řádky přiblížit, čeho či koho se vlastně týká a co nabízí bezesporu pozoruhodná výstava, na kterou jsme již před časem zvali do výstavních sálů Muzea Prostějovska v Prostějově, na náměstí T. G. Masaryka č. 1. Pozvání trvá, ale pozor, jen do 3. dubna t. r.!

Kdo tedy vlastně byli "ti střelci"?

Ve městech vždy žila skupina lidí - a ne právě malá, která se vedle svého povolání věnovala střelbě. K ozbrojování měšťany bohužel nevedl jen osobní zájem (i když ani ten samozřejmě nevylučujeme), ale především nutila tristní životní realita. V době, kdy neexistovala profesionální armáda a nebylo možné bezpečnost svůdně bohatých měst zajistit stálými posádkami, museli ti, kteří hledali v městských zdech ochranu pro své podnikání, sami se zbraní v ruce hájit nejen svůj majetek, ale často i holý život. Dodávat, že až příliš často?

Střelectví lze bez rozpaků charakterizovat jako neodmyslitelný prvek koloritu našich měst od raného středověku do počátku druhé světové války.

Představu měšťana - bankéře, obchodníka, řemeslníka - je na místě doplnit o řádnou zbraň - původně luk (ne náhodou se patronem střelců stal sv. Šebestián), později kuši, posléze zbraň palnou. Technický pokrok zajišťoval stálý přísun novinek - k mechanickým střelným zbraním přidal od konce 15. století hákovnici s doutnákovým zámkem, v 16. století dodal pušky s kolečkovým zámkem, v 17. se zámkem křesadlovým, po nich následovaly pušky se zápalkovým (perkusním) zámkem, od poloviny 19. století nahrazují dosavadní předovky pušky zadovky, vývoj završily opakovačky. Movitější střelci si pořizovali vlastní osobní zbraně - terčovnice - vynikající kvalitou a uměleckou výzdobou.

Střelci, tedy původně vlastně příslušníci místní domobrany, se v zájmu zefektivnění svého působení začali ve vyspělých obcích již od 13. století sdružovat do organizací řídících se cechovními pravidly. Od 16. do 18. století se s bratrstvy a společenstvy střelců počítalo ve většině válečných konfliktů, jejich role rostla v údobích zvýšeného tureckého nebezpečí. První zlom v nazírání na střelecké sbory znamenala třicetiletá válka (1618 - 1648), která definitivně potvrdila nezbytnost profesionálních armád.

Střelci ale ze slávy neustoupili, spíš naopak, jen jejich role se poněkud pozměnila. Začala se konstituovat novodobá střelecká společenstva, jejichž členy spojoval hlavně zájem o střelbu. Atmosféra v těchto uskupeních názorně dokumentovala zvyšující se sebevědomí měšťanského stavu. Po celou dobu svého trvání patřily střelecké spolky k reprezentativním složkám městské společnosti a podílely se významně na společenském životě měst. Dobové požadavky postupně rozšiřovaly původní nároky na jejich roli aktuálně o další aspekty - zájem posílit ve středních a vyšších vrstvách městské společnosti pocit sounáležitosti, potřebu zvyšovat kázeň, tělesnou zdatnost a konečně snahu přispět k smysluplnému vyplnění volného času obyvatelstva.

V údobích zvýšeného nebezpečí se s členy střeleckých spolků počítalo jako se zálohou schopnou poučeně zacházet se zbraní (některé spolky, zvláště tak zvaní ostrostřelci, se vyznačovaly polovojenským charakterem). V době klidu střelci v případě potřeby fungovali v roli policejní a pořádkové složky. Posledně uvedená varianta využití bývala zvláště vítána při slavnostních a mimořádných příležitostech - v době církevních a světských svátků, za návštěv významných osobností, zkrátka u všech akcí, které rozproudily společenský život obce a dodaly mu pocitu výjimečnosti a lesku.

Střelecké hnutí vždy citlivě reagovalo na aktuální ladění společnosti. Střelci s oblibou dávali najevo svou lásku k domovině, až pompézně demonstrovali věrnost vládnoucímu panovnickému domu (k privilegiím ostrostřelců patřívalo právo používat symboly mocnářství). V 19. století se ve spolkové činnosti odrážely výrazně národnostní a nacionální třenice mezi Čechy a Němci. Nejen odborná literatura, také beletrie připomíná roli střeleckých gard revolučního roku 1848 a poukazuje na prosazování českého živlu v nich. V následujícím půlstoletí situace ve střeleckých spolcích názorně zrcadlí úspěšný postup českých Němců v boji o politickou moc.

Jako "zlatá doba" střelectví se jeví údobí od poloviny 19. do počátku 20. století. Střelecké aktivity přerostly místní uzavřenost. Vznikaly zemské střelecké svazy, pořádaly se zemské svazové střelby, střelci se účastnili zahraničních podniků.

Činnost většiny spolků (a nejen střeleckých) přerušila první světová válka. Od dvacátých let 20. století pak střelecké spolky sdružovaly hlavně zájemce o sportovní a rekreační střelbu, ale nadále se počítalo také s rolí v branné výchově občanů a s funkcí reprezentativní a pořádkovou. Posílené vlastenecké cítění první republiky zintenzívnilo tendence zakládat české národní spolky (sdružovaly se do České obce střelecké, která existovala od roku 1908).

Nepřekvapí, že nebezpečí spojená s používáním zbraní si záhy vynutila vytypování míst ke střelbě vhodných a jejich vybavení odpovídajícím technickým zázemím. Původně se střelci obešli s prostým dřevěným přístřeškem nebo boudou na místě, kde neohrožovali bezpečnost domovské obce. První střelnice zpravidla vznikaly v prostoru hradeb (hlavně na parkánech) nebo úplně mimo město.

Téměř do poloviny 20. století jen s drobnými místními a dobovými nuancemi platilo, že členství ve střeleckých spolcích tvořilo součást osobní reprezentace středních a vyšších vrstev městského obyvatelstva. Výlučnost se ale týkala jen členství, ne účasti na střeleckých podnicích. Střelnice se naopak postupně stávaly místem, kde se mohla pobavit doslova celá obec. Jednak se slavnostních střeleb za splnění konkrétně stanovených podmínek mohli zúčastnit i příchozí, jednak celý staletími zdokonalovaný střelecký rituál představoval divácky vděčnou příležitost a konečně významnější střelecké podniky doplňovala pravidelně řada prvků oblíbených při lidové zábavě.

Ke slovu tak časem přišla snaha zpohodlnit a zatraktivnit střelecké podniky v zájmu střelců i diváků. Vzrůstala také potřeba chráněného prostoru pro uskladnění rozmnožujícího se sortimentu střeleckých rekvizit a pro důstojné uložení movitostí z majetku spolků. Od konce 18. století často za spolupodílnictví pravovárečníků a magistrátu obce začali střelci budovat nové kamenné reprezentativní objekty, nezřídka spojené s hostincem, tanečním sálem a kuželníkem, někdy i dalšími zábavními zařízeními (např. kolotočem - vše jmenované objevíme též v plánech střelnice prostějovské zbudované v roce 1823).

Vedle obecně běžného vybavení společenských prostor ozvláštňovala interiéry střelnic účelová technická střelecká zařízení a předměty spojené se střelbou. Některé - zvláště zbraně a střelecké pomůcky - zabezpečovala uzavřená skladiště, mimořádné cennosti ukryly pokladnice, jiné - hlavně malované střelecké terče, obrazy se střeleckou tématikou, trofeje apod. - zdobily stěny, případně i stropy místností
_________________
A já něco řeknu...,mě se chce něco řííííct...Cíííísař...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra OSTROSTŘELCI KORUNY ČESKÉ -> Drbárna Časy uváděny v GMT
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Český překlad phpBB Czech - www.phpbbcz.com